A vznikne „umělá imaginace“.
A vznikne „umělá imaginace“.
Strach z kolektivní psychózy — rozpadu kolektivní reality, či spíše náhledu na ni — je také pochopitelný a oprávněný a zrcadlí se v něm onen nikoli nepravdivý mýtus některých „primitivních“ kmenů o tom, že fotografie odebírají část duše.
Strach z kolektivní psychózy — rozpadu kolektivní reality, či spíše náhledu na ni — je také pochopitelný a oprávněný a zrcadlí se v něm onen nikoli nepravdivý mýtus některých „primitivních“ kmenů o tom, že fotografie odebírají část duše.
Lidské (primární) oko — vnější (sekundární) oko fotoaparátu — vnitřní (terciární) oko AI. Každé oko vytváří svůj vlastní druh lži, který se stává ,pravdou“ či „realitou“ až díky kolektivnímu konsenzu. Čím víc lidí se shodne, že něco je realita, tím více „realitou“ to je.
Lidské (primární) oko — vnější (sekundární) oko fotoaparátu — vnitřní (terciární) oko AI. Každé oko vytváří svůj vlastní druh lži, který se stává ,pravdou“ či „realitou“ až díky kolektivnímu konsenzu. Čím víc lidí se shodne, že něco je realita, tím více „realitou“ to je.
„…to slovo, které se předávalo tisíce let z generace na generaci, aby bylo po ruce ve chvíli, kdy ho bude zapotřebí. Znamenalo to ‚vůně vzduchu po dešti‘.
A letmo si pomyslel, že na to slovo opravdu stálo za to si počkat.“
(Terry Pratchett: Poslední kontinent)
„…to slovo, které se předávalo tisíce let z generace na generaci, aby bylo po ruce ve chvíli, kdy ho bude zapotřebí. Znamenalo to ‚vůně vzduchu po dešti‘.
A letmo si pomyslel, že na to slovo opravdu stálo za to si počkat.“
(Terry Pratchett: Poslední kontinent)