Ach ta dojemná shledání, ach ta romantika! Filip byl od pondělí bez Lindy a očividně mu fakt chyběla...😅

Po včerejší slezině všech jihomoravských ochranářů, kde jsme sdíleli radosti i strasti a taky skvěle pařili, si bylo krásné potvrdit, že lichotky, které jsme včera slyšeli od mnohem profesionálnějších kolegů nebyly úplně liché. Naše pastevecky-holčičí sekce je prostě zatraceně dobrá! 🤩😅

...ale stačilo jim trochu nadejít s Lexatou a svižně se vrátily zpět do správného směru.
Ochotně dorazily ke košáru a i to nakládání proběhlo krásně pohodově a v duchu mezidruhové spolupráce. Jen toho místa ve vozech a vozících bychom potřebovali víc, dostali jsme se na absolutní max naloženosti! 😅

A ty moji neskonalou závist jakožto vlastník traktoru!
Ale děkuju moc 💗 Trošku jsme si s kolegyňkou dnes pofňukávaly, že se takhle mordujeme a nikdo nás neocení a jsme akorát pijavice z nezisku, co myslivcům lezou do honiteb. Tak každé milé slůvko z tábora podobně postižených dnes o to víc potěší 😊

Pak ještě přejet celý jihomoravský kraj a protože máte promočené i spoďáry, nezbyde než řídit prakticky nahá, jen zabalená v dece. A pak zpět do bahnem slepených promáčených hadrů a stavět novou ohradu v pokračujícím dešti a fujavici navíc 🥶 Už dlouho nebyla horká vana tak potřebná a zasloužená!😋

Ještě kilometr ho tlačíte vlastními silami, přičemž díky bahnu lítajícímu všude kolem máte nejen plnohodnotnou jílovou pleťovou masku, ale také degustujete všechny chutě místní černozemě, ale nakonec je stejně vše marné a nezbyde než hledat v nedaleké vsi nějakého švarného majitele traktoru.

A ačkoli původně hrozilo, že tu budeme jen ve třech lidech, nakonec se nás sešlo krásných dvanáct! (Započítáme-i tedy i dva návštěvníky, co k nám přivezli nové skopce).
Jo, navzdory mrholení, blátu a zlomenému prstu to bylo nakonec vlastně docela nabíjející a už plánuju, jak tu z jara navážeme :)

Ráno se ukázalo, že náš pracovník zapoměl připojit baterku na zdroj ohradníku, takže můžeme být rádi, že zdrhly jen tři zvířata. Pak se ale naštěstí vše k lepšímu obrátilo.
Za asistence ovcí a koz jsme pokřtili jsme naši zbrusu novou krásnou retortu na biouhel pálením nekonečných hromad svídy

Naše kočka na nich taky ujíždí! Jakmile je začneme loupat, přiřítí se z jakékoli dálky, začne se o nás třít, vrnět (což se u ná normálně prostě neděje) a krade je z hrnce. Na kozlík nebo šantu kašle, ale bramborama se reálně sjíždí!

Čas stádo posunout zas o kousek dál. Tady je už vypaseno a nervy máme jenom jedny. Takže přesun házíme rovnou na tenhle pátek, naposledy poctivě kontrolujeme celý plot a s úlevou, že hrozící katastrofa byla zažehnána a všechno vlastně dopadlo nejlíp jak mohlo, vyrážíme do zapadajícího slunce..

Bohudík stádo nejeví o cenné hlavy a šťavnaté hrozny moc zájem a rovnou nás běží vítat a žebrat o nějaké ty pamlsky. Nešetříme a zrní i pečivo rozdáváme plnými hrstmi.
Takto podplacená zvířata se vcelku ochotně vracejí na pastvinu a my důkladně drátujeme díru, aby se jí neprotáhl ani králík.

Přijeli jsme do vinohradu, ovce nikde. A najednou přijde okamžik zástavy srdce. Jak vidno, když nejde ovce ke stádu, musí stádo k ovci. Naprosto zděšeny vidíme, že místo jedné ovce je venku většina zvířectva, které neváhalo věnovat energii tomu, rozšířit díru v plotě i na míru velkým kozám.

Ano, ta bestie má být na druhé straně plotu. Podle všeho si ale nějaká divočáčí rodinka udělala výlet skrz něj, tohle béhovado prolezlo nově vytvořenou dírou a teď se neumí vrátit zpět.
Držte palce, ať tam zůstane než dorazíme na místo a nevydá se objevovat rozmanitost chutí vín od Spielberga...

Mě dnes hajzl taky lezl do snů! Bohudík ale teda očividně nejsem jeho typ, jsem na něj přílišná ekolevičácká špína i ve snech a nočních můrách 😅

Pak jsem si to v zájmu lásky k filmu obešla tak, že ho asi přejeli v okamžiku, kdy už měl hotovo, přetočil se na břicho a chtěl vylézt ven... 😅