Brašnář z Vysočiny
@mudrajiri.bsky.social
300 followers 190 following 540 posts
„Hranice mého jazyka jsou hranice mého světa“ Miluju svou ženu, syna, knihy, analytickou filosofii, živáčky, kočičky a dobré lidi. https://www.kozena-galanterie.cz
Posts Media Videos Starter Packs
Pinned
"Hrají na tahací harmoniku, popíjejí a zpívají… chodí po chalupách, chtějí kořalku, vodku a žínku - ženu za svobodu.“

Těmito autentickými slovy začíná příhoda mého dědy jedné bezesné noci po „osvobození“ 6. května 1945 v malé obci na Vysočině.

Vlákno 1/20

Neveselé pokračování minulého příběhu.
Taky jsme z nich zkoušeli udělat džem, ale nějak nám ve špajzu neubývá…, asi ho neumíme správně umíchat tak, aby byl žravý… 🤭
Vymysleli jsme s drahou vánoční příchuť.

Stačí zkombinovat hrušky, badyán a hřebíček a marmeláda s chutí a vůní Vánoc je na světě.

Není zač. 🤭
Práce brašnáře na Vysočině má jedno velké plus… takovou krásu před vlastní dílnou třeba v Praze nenajdete. 🤭
Tak něco podobného se stalo mně.

Ne, vlastně kecám, nejraději bych původní pouzdro na řeznický nůž hodil zpátky do lesa. 🤭 Tak jsem raději ušil nové…
Víkendový melouch.

Znáte taková ta videa, kdy parta borců najde kopřivák v lese nebo na zarostlé zahradě po dědečkovi. Vymění baterku, dvakrát otočí klíčkem a motor chytne. Trochu je zrezlý, odpadá lak, lesk je dávno pryč.

Ale v dílně najdou zázračnou pastu, kterou auto přeleští a je jako nové.
Svou dílnu jsem dávno elektrifikoval, ale v jiných dílnách jsem zjistil, že stroje zase řídí počítače.
Nechám je na lince se šťopkou měsíc až dva a vydrží. Spíš poté začnou vysychat - nebudou tak šťavnaté.

Tyhle zrály od února, takže mají docela tlustou šlupku, tak jestli je to tím, že vydrží tak dlouho…
Letošní úroda citrónů nic moc, ale na to vánoční pečení to bohatě stačí. 🤭
Ze života delivery boye Zásilkovny.
Chemická reakce započala. Díly notebooku kdysi lícovaly, nyní mezery jako na kamenném mostě. Tlačítka vyskakují a ve vzduchu je cítit nervozita a sladký kovový zápach.

Fronta čeká až se systém naloguje.

Přítelkyně vyčítavě na milého: “Já ti říkala, ať ti vaši koupí nový noťas.”
Jako dobrý. Za odpoledne nařezat 306 opasků na 70let západoněmeckém stroji je docela dobrý výkon. 🤭😇
Už jsem ji rozchodil… 🥳🥳🥳
Já, človek bez technického umu, humanitně založen, jsem ji dal dohromady!🥹

Mno ještě zapracovat na bezpečnosti, ale hlavně funguje a přesně.

Někdo první opasek? 😎🤭
Nový trend ve vánočních ozdobách pro rok 2025. Vyfouknuto na první pokus. Drahá má talent. 😀😇
Dobrou. Vždy si říkám, že to mohlo dopadnout hůř.
Tweet byl inspirovaný knihou: Hledání smyslu v nedokonalém světě od Iddo Landau.
Takže zkráceně, pokud jste stále nerozhodnutí koho volit, prosím, jděte. Ovlivněte svou budoucnost a nenechávejte úplně vše na slepé nahodilosti.

Tento tweet vznikl z mrzení, že jeden můj příbuzný nešel volit a zanevřel na svůj rodinný odkaz a nechává svůj život úplně na náhodě a na spasitelích.
Třeba ve volbách. Vím, že existují dva tábory, jeden demokratický a druhý, který chce demokracii bořit. Můj hlas v souboru hlasů pro demokratickou stranu nic moc neznamená, ale nenechávám volby přímo náhodě a ovlivňuji svou budoucnost přímo. Nenechávám to úplně náhodě.
Proto mě mrzí někteří lidé, kteří nepočítají s “nahodilostí života”. Náhoda není špatná věc, přináší nové obzory a příležitosti a moc se nedá ovlivnit, ale lze to. Pokud vím, že mohu v určité životní situaci jednat jinak, třeba správně, a tak roli mohu naklonit na svou stranu.
Náhoda hraje významnou roli v našich životech a spousta věcí se mohla odehrát v našich životech jinak nebo by se nestala vůbec. Takže veškeré naše rysy naší existence jsou nahodilé. I my samotní jsme ovlivnění náhodou, formativními léty, co čteme, a kam jsme náhodou vstoupili.
Kdyby její dědeček usilovně bojoval za Rakousko-Uhersko do roztrhání těl, zemřel by asi na bitevním poli. Ale vzdal se, aby mohl žít a vykoupil to tím, že vstoupil do Legií. Viděl asi vidinu života ve vznikajícím Československu, a že se později vrátí.
Pár let po válce zemřel na válečná zranění. A tu stihl zanechat za sebou i jednoho potomka.

O to víc mě fascinuje pojem “náhody”.
Tedy před pár lety jsem potkal svoji báječnou ženu, a kdyby nebylo jejího pradědečka, který stihl zanechat potomka, tak by tady vlastně nebyla.
Přebírám si rodinné fotografie, bádám v rodinné historii a beru do rukou fotografii pradědečka mé ženy. Voják, koželuh, zraněn a zajat u Haliče. Později se přihlásil do legií, projel celé Rusko a vrátil se zpět v roce 1920 do rodné vesničky na Pelhřimovsku.
Pokud přijdete dnes nebo zítra, tak s námi bude 101 zaručená. 😎